Moje cesta

    Hmm, kde začít? můj příběh se vlastně neliší od mnohA dalších podobných příběhů. píši ho jak mi jdou myšlenky a upřímně, od srdce. Silovému sportu se věnuji již od mládí, kdy jsem byl, jako ostatně většina mých vrstevníků, ovlivněn hrdiny z akčních filmů, takže jsme se jim samozřejmě chtěli přiblížit. Byli jsme parta, která chodila do fitka v místě mého bydliště. V té době jsme hojně navštěvovali diskotéky a další podobné večírky, přístup ke cvičení byl všelijaký, ale určitě ne dobrÝ a dokonalÝ. Strava se vůbec neřešila A výsledky tomu odpovídaly.

    V té době jsem ale začal cítit potřebu začít dělat "něco" co mě bude vnitřně naplňovat. Moje tehdejší postava byla tuctová, srovnatelná s mými vrstevníky a já se sebou nebyl vnitřně spokojený. Toto byl ten impuls, který mě vyslal na "současnou cestu". V nitru jsem cítil, že chci vypadat jinak, tak abych JÁ se sebou byl spokojen. V tomto období se mi líbila postava Stalloneho, Franka Zany, nikdy jsem netíhnul k tělům Arnolda, Haneyho atd..Před cca jedenácti lety večírky řídly a já cítil, že přichází ten čas… Cvičil jsem 5 x týdnně, dával do toho vše, začal jsem se vážně zajímat o stravu atd. Dosáhl jsem až na 98 kg při výšce 178 kg. Všeho jsem dosáhl naturální cestou, bylo to zajímavé období na které docela rád vzpomínám, ale věděl jsem jedno - že je to začátek, začátek cesty. Forma byla slušná, vždy to mělo dobrou úroveň, ale už tehdy jsem cítil, že to není přesně to, co chci. Již tenkrát jsem věděl, že moje cesta vede přes celoročně vyrýsované tělo. V roce 2004 mně nakopl film 300: Bitva u Thermopyl. Velkou motivací pro mě byli fitness modelové Plitt a Angelov - a jsou jí dodnes..

    V tomto období jsem se stýkal s lidmi, kteří byli spojeni s fitness a kulturistikou, vedl jsem mnoho rozhovorů s různými lidmi na téma fitness, kulturistika, její vývoj...Uvědomil jsem si také jednu důležitou věc, za kterou si dodnes stojím a která formulovala můj postoj. Hardcore kulturistika je velmi vzdálená myšlení a přemýšlení obyčejných lidí. Pokud normálním 10 lidem ukážete kulturistu, tak osm z nich řekne, že "to už je moc, to není pěkné", pokud ukážete fitness postavu - 10 lidem - líbí se všem! Takže to je takové malé porovnání ve vnímání obyčejných lidí. Tím nechci snižovat dřinu kulturisty, která je mnohdy za hranici sebětování, ale bohužel toto málokdo z široké veřejnosti (já ano) ocení. Kulturistika je dnes okrajový sport, vinu na tom nese její prezentace v médiích, kde je neustále účelově spojována s anabolickými steroidy. Dle mého názoru se současná profi kulturistika stále více vzdaluje běžné populaci. Tímto vítám novější soutěžní kategorii a věřím, že se začne prosazovat dál a dál - tady je budoucnost kultury těla - Physique (ten kdo ale vymyslel, že mají mít dlouhé šortky musel být pěkný…).

    Tímto jsem malinko odbočil od tématu, takže zpět k "mé cestě". Začal jsem si tvrdě jít za svým, zajímat se o stravu, řešit dělení stravy, hodně mi v tomto pomohl Adam Raw - ze Seberevolta Ostrava-tímto ho zdravím. Výsledky se samozřejmě nedostavily hned a já se stylem pokus x omyl posouval hlemíždím tempem vpřed. Pomaličku (roky) jsem se zlepšoval a zlepšoval až jsem se dostal na dnešní úroveň, kde jsem absolutně spokojený. Vnitřně spokojený sám se sebou. Celoročně vyrýsované, přiměřeně svalnaté tělo, tvarově a esteticky sladěné. Nechci být "víc", nechci být "míň", chci zachovat současný stav. Mé znalosti fungování těla + fitness stravování jsou na nejvyšší možné úrovni, srovnatelné s odbornou znalostí lékařů.  Avšak člověk se stále učí, i já nejsem vyjímkou. Pokrok a informace o stravování, nových tréninkových metodách, jdou velice rychle dopředu a člověk tomu musí být otevřen. Navíc se objevují stále nové a nové vědecké výzkumy, které je třeba sledovat. To co platilo před deseti lety, je dnes vyvráceno (např. škodlivost slepičích vajíček atd.). Strava je ve fitness dle mně 50 procent úspěchů (ne více, její vliv je někdy až moc přeceňován), takže samozřejmost je u mně stále cca 6 porcí denně, stále cyklování sacharidů atd. (ale o stravě někdy jindy).

    Dále chci vzpomenul jednoho člověka, kdo naši filozofii ovlivnil  - byl to zesnulý ZYZZ, takto dle nás má vypadat esteticky vyvážená postava, slučitelná s normálním životem. ZYZZ byl frajer, my nazapomeneme - byl to estetik každým coulem. Jeho motto -"Vysekej to, nebo budeš celý život závidět" R.I.P Zyzz!

    Zmínku bych chtěl věnovat mé ženě Monice, za pomoc při přípravě jídla (jídlo je nikdy nekončící maraton - já dietím 12 měsíců v roce), podporu a za ty nervy, že to se mnou zvládla (díky!) a doufám, že i zvládat bude.

   Tak a tady bych mohl skončit, vlastně jsem řekl již vše podstatné. NE! Celý článek viz výše jsou pouze všeobecné informace o mně, nezanechávají žádný odkaz, nic co byste již neslyšeli jinde, v jiných příbězích. Ten odkaz bych vám všem chtěl nyní předat, přemýšlejte o něm! A sdílejte ho dále mezi svými kamarády, přáteli, rodinou...Využijte ho ke svému prospěchu!

    Chci říct: Dělejte co vás baví (samozřejmě s ohledem na zdravotní stav, zaměstnání) a neubližujte sami sobě (mám na mysli denní vysedávání v hospodě, to některé taky baví...). Vyplňte svůj volný čas (pokud má někdo to štěstí i zaměstnání) tím co vás baví a vnitřně naplňuje, uspokojuje. Protože, když budete dělat co vás baví, budete v tom postupem času dobří, úspěšní. Když v něčem budete dobří, budete mít výsledky a když uvidíte že jste v něčem dobří a máte výsledky, které vás uspokojují bude vás to činit šťastnými. A vy budete prožívat život, ve kterém budete mnohem spokojenější a šťastnější. váš život bude mnohem radostnější. Je úplně jedno co budete dělat (já našel svou cestu ve fitness), zda pěstovat dýně, hrát šachy, vyšívat, cvičIT. Já ve fitness neměl vůvec zádnou psychyckou podporu v rodině, spíše naopak. A to mně zocelilo. vnitřně jsem cítil, že má cesta je správná, že mě uspokojuje a já se cítil čím dál spokojenější. Nedívejte se vpravo, vlevo, jděte svou cestou a vytyčte si cestu a následný cíl(e). Nenechte se odradit okolím, hloupými poznámkami typu (proč chceš pěstovat dýně, když si je můžeš koupit v obchodě?) a nepřejícnosti okolí. připravte se, že odrazovačů, nepřejícníků budete mít kolem sebe mnoho. věřte, že ti stejní nepřejícníci, odrazovači vás budou při prvních úspěších uznale "poplácávat po ramenou". Je to váš život, vy jste jeho pány a vy nejlépe víte co vás učiní šťastnými. Já to vím. a vy to v nitru víte jistě také...jděte si za tím!